Propíchnout nebo nepropíchnout

První šperk, který u většiny holčiček přichází v úvahu, jsou náušnice. V našich šířkách a délkách je obvyklé, že se ouško propichuje už malým miminkům. Náušničky dostávají obvykle jako dárek od prarodičů k narození, případně k prvním narozeninám nebo křtinám. Obecně platí, že čím je dítě menší, tím méně si zákrok uvědomuje. Nejedná se o nic zásadního, co by bylo kdovíjak bolestivé, ale trochu krve přitom vyteče a také se může stát, že se lékař správně netrefí a musí se ouško přepichovat. Možná jste slyšeli i o případech, kdy byl při vpichu zasažen nějaký důležitý nerv, a následovaly jisté zdravotní komplikace.

Takže výběr lékaře, který tento úkon provede, je určitě důležitý. Musí mít dostatek zkušeností.
Jedna moje známá ale narazila u svých holčiček na problém. Na odpor tatínka. Je totiž z Anglie a tam rozhodně není zvykem, propichovat uši malým dětem. Čeká se do dospělosti nebo přinejmenším do doby, kdy si samy řeknou, že chtějí náušnice nosit a propíchnutí absolvovat. Došlo k dohadům a diskusím, ale s manželem nehnula, tudíž leží krásné dětské náušničky v krabičkách v šuplíku a budou patřit buď k dívčím pokladům, nebo je jednou bude nosit někdo jiný. V každé zemi jiný mrav. Proto si nejdříve se svým partnerem, či partnerkou o podobných věcech promluvte včas, než začnete něco pořizovat.

To se týká i dalších ozdob a také parfémů. Někteří dospěláci je u dětí schvalují a jiní ne. Považují je dokonce za zdraví nebezpečné. Těžko se vymlouvá malé holčičce, že se nesmí malovat a používat máminy parfémy, když ji každé ráno před zrcadlem vidí, jak se šlechtí. Mám problém to vymluvit svému synovi a parfémem se chce vonět již nejméně rok, naštěstí tím pánským. Holicí strojek už také umí používat a každé ráno s ním pyšně stojí před zrcadlem, protože je jako táta a napodobuje ho.  A to mu ještě nejsou ani tři.